Rusko chce obnovit své impérium silou, zatímco Čína dosud fungovala rafinovaněji. Západ by se tím ale neměl nechat klamat. Politoložka Janka Oertel vysvětluje, proč mohou být nadcházející měsíce extrémně nebezpečné.
Silná ekonomika, vzkvétající vztahy: Čína je po desetiletí nejdůležitějším obchodním partnerem Německa. Čínská touha po moci však vede k přehodnocení federální vlády, která nyní vidí Peking jako „systémového soupeře“. Peking neohrožuje jen demokratický ostrovní stát Tchaj-wan, ale usiluje také o globální moc. Janka Oertel bedlivě sleduje, jak strategicky, obratně a bezohledně postupuje režim prezidenta Si Ťin-pchinga.
Politolog v rozhovoru t-online vysvětluje, proč v tichomořské oblasti roste hrozba války, jaké problémy trápí Si Ťin-pchinga a proč by Německo jen stěží zvládlo náhlý rozchod s Čínou.
t-online: Paní Oertel, máme se bát Číny?
Janka Oertel: Strach není dobrým základem pro racionální jednání. Také nepropadejte panice. Ale Čínu musíme brát velmi, velmi vážně. Především to, co čínské vedení říká – a především to, co dělá.
Federální vláda to nedělá?
V Německu jsme zatím byli ohledně naší společné budoucnosti s Čínou velmi optimističtí. Podle hesla: „Nějak to dopadne.“ Teď konečně nastupuje realismus.
Byl německý optimismus naivní?
Naivní možná není to správné slovo, ale ani my jsme nebyli zvlášť dobří ve vyvozování správných závěrů z vývoje. Německá ekonomika je úzce propojena s Čínou; To je důvod, proč různé federální vlády dlouho udržovaly opatrný a zdvořilý přístup k čínskému vedení a zdržely se opatření proti čínskému narušování hospodářské soutěže – solární průmysl ani telekomunikační průmysl nechtěly před deseti lety chránit; strach ze ztráty přístupu na trh v Číně byl příliš velký.
Pokud se objeví odpor, Čína zareaguje tvrdě: Kvůli politice Litvy vstřícné vůči Tchaj-wanu Čína uvalila na zemi vysoká represivní cla.
I kdyby v důsledku toho litevský obchod s Čínou klesl o 97 procent, tamní národní ekonomika se nezhroutí. V případě Německa by byly důsledky vážnější – pro celou Evropu.
Janka Oertel, Narozen v roce 1983, vede asijský program think-tanku Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR). Politoložka a sinoložka nedávno vydala svou knihu „Konec čínské iluze. Jak se musíme vypořádat s nárokem Pekingu na moc“ zveřejněno.
Proto je pro semaforovou koalici tak těžké postavit se proti Číně Průhledná na pozici?
Stanovení pozice se stalo jasnější, ale stále chybí potřebná naléhavost: pro Německo je Čína výzvou, která je stejně velká jako klimatická krize. V obou případech máme co do činění s vážnými strukturálními posuny, které zpochybňují mnohé z našich základních předpokladů. Problém těchto výzev spočívá v tom, že ačkoliv v budoucnu budeme muset žít pouze s nejvážnějšími důsledky, nyní musíme v krátkodobém horizontu jednat, abychom jim zabránili. Pokud nyní nic neuděláme, budeme ve střednědobém horizontu čelit existenčním rizikům. Debata o elektromobilech je jen předzvěstí.
Pokud Čína není pro Německo spolehlivým partnerem, co tedy je?
Čína pro nás představuje komplexní výzvu, protože má zcela odlišné představy o mezinárodním politickém a ekonomickém uspořádání. Peking to dělá stále sebevědoměji – a úspěšněji. Mnoho zemí světa intenzivně spolupracuje s Čínou. V důsledku toho roste síla Pekingu.
Federální vláda také popisuje Čínu jako „systémového rivala“.
To je docela přesné, ale i tuto rivalitu musíme brát vážně. Máme to těžké, protože už nejsme zvyklí na tuto formu konfrontace. Po skončení studené války v roce 1989 Západ předpokládal, že jeho představy o řádu převládnou po celém světě. Nyní si jasně uvědomujeme, jak velká to byla chyba: Čína zpochybňuje nadřazenost Západu.
Jak by se tedy mělo Německo zachovat?
My v Německu a Evropě si musíme znovu uvědomit, co na našem politickém a ekonomickém systému považujeme za atraktivní. A my to pak musíme sebevědomě reprezentovat a důsledně implementovat. Malý příklad: Evropská komise chce nyní jednat o dotacích pro čínské elektromobily. Berlín by to měl podpořit.
