V jádru se blízkovýchodní konflikt točí kolem pásu země mezi Jordánskem a Středozemním mořem, který je široký necelých 100 kilometrů. Ale dnes už jde o víc.
V minulosti došlo k mnoha pokusům o zmírnění napětí mezi Izraelem a Palestinci prostřednictvím jednání, smluv a dohod. Ale docházelo a stále dochází ke střetům zbraní. V řešení problémů však nedošlo k žádnému výraznému pokroku.
Jak vznikl Stát Izrael?
Dlouho před holocaustem se politické hnutí sionismu zaměřovalo na vytvoření národního státu pro Židy. Ta měla být postavena v oblasti „Svaté země“ – kterou tehdy obývali především Arabové – kořen judaismu v hebrejské Bibli a místo, kde Židé v dávných dobách žili. Dokonce i poté, co Římané v prvním a druhém století vyhnali Židy z Judeje – později zvané Palestina –, zůstala v několika městech malá židovská přítomnost až do moderní doby.
Během antisemitského teroru v Evropě pod německou nacistickou nadvládou se Palestina od roku 1933 stala jedním z nejdůležitějších útočišť pro útěk před šoa. Židé také uprchli před pogromy z arabských států, které sympatizovaly s nacistickým režimem, do britského mandátu ve Středomoří. Po druhé světové válce vyzvala Organizace spojených národů k rozdělení regionu na židovský a muslimský arabský stát. Židé souhlasí, Arabové plán odmítají.
Jak začíná ozbrojený konflikt s Araby?
Bezprostředně po osamostatnění Izraele vyhlásily 15. května 1948 válku jeho sousedům Egypt, Jordánsko, Libanon, Irák a Sýrie. V bitvě může nový stát rozšířit své území a dobýt západní část Jeruzaléma. Kolem 700 000 Palestinců utíká do sousedních zemí, kde někteří z jejich potomků stále žijí v uprchlických táborech. Jejich počet nyní vzrostl na více než pět milionů. Na druhou stranu jsou Židé z arabských států vyháněni – nebo utíkají do Izraele. Odhaduje se, že z 900 000 Židů, kteří žili v arabských zemích před rokem 1948, tam dnes žije jen několik tisíc.
Co se stane po nezávislosti?
V průběhu desetiletí docházelo k opakovaným válkám mezi Izraelem a jeho sousedy, kteří chtěli mladý stát zničit. V šestidenní válce v roce 1967 Izrael dobyl pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu, východní Jeruzalém, Golanské výšiny a Sinajský poloostrov. Pozdější začlenění východního Jeruzaléma a Golanských výšin do izraelského území není mezinárodně uznáno. V roce 1973 se židovskému státu podařilo jen s velkými ztrátami odrazit útok arabských států v čele s Egyptem a Sýrií na Jom Kippur, nejvýznamnější židovský svátek.
K dnešnímu dni Izrael uzavřel mír s některými ze svých sousedů. Země nyní udržuje diplomatické vztahy s Egyptem, který Sinaj znovu získal v roce 1982, a Jordánskem. Rovněž by se měly normalizovat vztahy se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem.
A co Palestinci?
I nadále se cítí okradeni o svou vlast. V pásmu Gazy v současnosti žijí dva miliony lidí v nuzných podmínkách a pod blokádou Izraele, která je podporována Egyptem a ospravedlňována bezpečnostními zájmy. Život na okupovaném Západním břehu je také charakterizován mnoha překážkami kvůli izraelské okupaci.
V minulosti protesty často vyústily ve spirály násilí a teroristických útoků s mnoha mrtvými v Izraeli. Předpokládá se, že první intifádu (arabsky „povstání“) v prosinci 1987 vyvolala dopravní nehoda, při níž byli v již tak napjaté situaci zabiti čtyři Palestinci. Druhá intifáda začala v roce 2000 po demonstrativní návštěvě tehdejšího izraelského opozičního vůdce Ariela Šarona v mešitě Al-Aksá na jeruzalémské Chrámové hoře. Poté počet palestinských sebevražedných útoků rychle vzrostl – a to i v izraelském srdci. V roce 2003 začal Izrael stavět 750 kilometrů dlouhou bariéru kolem Západního břehu. Na palestinském území se částečně táhnou ploty a zdi.
