Co znamená obnovené vojenské nasazení Ázerbájdžánu v Náhorním Karabachu? Expert si vezme na starost Západ.
V Ázerbájdžánu se o válce nemluví. V oblasti Náhorního Karabachu v současnosti probíhá „protiteroristická operace místního charakteru s cílem obnovit ústavní pořádek“, oznámilo dnes v úterý ministerstvo obrany. Arménské ministerstvo zahraničí však hovořilo o „etnické čistce“, kterou chce nyní vláda v Baku v regionu provést.
Narek Sukiasyan konflikt roky pozorně sleduje. Politolog nejen vyučuje na státní univerzitě v arménském hlavním městě Jerevanu, ale také v zemi pracuje pro nadaci Friedricha Eberta přidruženou k SPD. t-online dosáhl Sukiasyan prostřednictvím videochatu několik hodin poté, co Ázerbájdžán oznámil svůj útok.
t-online: Pane Sukiasyan, podle místního ministerstva obrany zahájil Ázerbájdžán „protiteroristickou operaci“ v Náhorním Karabachu. Trochu to připomíná Kreml, který vždy mluví o válce na Ukrajině jako o „zvláštní operaci“. Jak byste nazval to, co právě prožíváme v Náhorním Karabachu?
Narek Sukiasyan: Nejedná se o „protiteroristickou operaci“, jak ji nazývá ázerbájdžánská diktatura. Je to záměrný, nevyprovokovaný pokus zabít tamní arménskou populaci a převzít plnou kontrolu nad oblastí. Ázerbájdžán podepsal dohodu o příměří v roce 2020 poté, co zahájil další útočnou válku a dobyl zpět velkou část Náhorního Karabachu. Ve všech těchto dobytých oblastech žilo přesně nula Arménů. Kromě toho existovaly důkazy o systematickém masovém zabíjení, řezání hlav nebo rozporcování mrtvol na všech místech, která se dostala pod ázerbájdžánskou kontrolu. Termín „protiteroristická operace“ je jen dalším pokusem režimu Ilhama Alijeva ospravedlnit své nezákonné jednání. Jejich jediným cílem jsou etnické čistky.
K osobě
Dr. Narek Sukiasyan je politolog a projektový koordinátor v nadaci Friedricha Eberta v Arménii přidružené k SPD a přednáší na státní univerzitě v hlavním městě Jerevanu.
Útok vlastně nebyl překvapivý. Ázerbájdžán blokoval dodávky pomoci do Náhorního Karabachu týdny.
Ázerbájdžán už měsíce blokuje koridor, který je jediným záchranným lanem pro zabezpečení základních služeb v Náhorním Karabachu. Všichni mediátoři si byli tohoto vývoje dobře vědomi a preventivně nezasáhli, aby zabránili další rozsáhlé útočné válce. Ázerbájdžán nejen vyhladověl 120 000 lidí bez jakýchkoli následků. Tolerování genocidních politik ze strany Ruska, EU nebo Spojených států logicky vedlo k současné situaci.
Ocampo správně poukázal na to, že hladovět etnickou skupinu je genocida. Arméni jsou buď vyhladovělí, jak tomu bylo posledních devět až deset měsíců, nebo jsou napadeni fyzickou silou. Ázerbájdžán tvrdí, že jde o vysoce cílené útoky na vojenské cíle. Mezi dětmi jsme však již utrpěli řadu obětí a zranění. Ázerbájdžán během války v roce 2020 dokonce zaútočil na dětskou nemocnici. Nic jiného teď nečekáme.
Konflikt o Náhorní Karabach
Konflikt je jedním z nejstarších v moderní době. Vedení Sovětského svazu přidělilo v roce 1921 oblast obývanou převážně Armény Ázerbájdžánu. V Náhorním Karabachu se proti tomu opakovaně protestovalo, až na konci 80. let vypukl krvavý konflikt, do kterého se nakonec zapojila Arménie a spolu s armádou Náhorního Karabachu dostala region pod svou kontrolu. V roce 2020 zahájil Ázerbájdžán ofenzívu s cílem znovu dobýt region. Náhorní Karabach se označuje za nezávislý, v rezoluci OSN byla oblast přidělena Ázerbájdžánu až do konečného řešení konfliktu.
Rusko před třemi lety vyjednalo příměří. Stále jsou tam umístěni ruští vojáci, aby na dohodu dohlíželi. Proč nezastavili jednotky z Ázerbájdžánu?
Rusko v posledních třech letech nezabránilo ázerbájdžánské armádě v obsazení dalších míst. Z Ruska nepřišla vojenská ani diplomatická reakce. Ruské ministerstvo zahraničí nyní pouze uvedlo, že jeho vojáci byli informováni jen pár minut před útokem.
Dalo by se předpokládat, že Rusko předtím k útoku povolilo.
V současné době se o tom v arménských médiích hodně spekuluje. To samozřejmě nevíme. Ázerbájdžán má však velmi výhodnou strategickou pozici, a to jak vůči Rusku, tak vůči EU. Moskva dokázala obejít části sankcí EU kvůli Baku. Rusko také vyváží část svého plynu do EU přes Ázerbájdžán. To vytváří určitou závislost, i když export odpovídá pouze 1 až 3 procentům evropských potřeb.
