Bývalý federální prezident Gauck vyzývá k restriktivnějšímu přístupu k migrantům a jako vzor navrhuje Dánsko. Jakým směrem se ale skandinávská země ubírá?
To nejdůležitější na první pohled
Německo se v současnosti potýká s migrací. Zatímco semaforská koalice přijala na konci srpna plán, který má cestu k občanství usnadnit, množí se volání po mnohem restriktivnějším přístupu k migrantům a uprchlíkům. Bývalý spolkový prezident Joachim Gauck k tomu nyní předložil konkrétní návrh – a je ve stejném duchu jako bývalý vicekancléř Sigmar Gabriel (SPD).
V „Berlin Direkt“ na ZDF v neděli večer Gauck vyzval ke změně německé migrační a azylové politiky. Odsoudil: „Ty [die Politik] možná se bude muset odvážit vyzkoušet nové možnosti a také zjistit, že předchozí opatření nestačila k nápravě ztráty kontroly, ke které zjevně došlo.“ Německo by si mělo vzít příklad od dánských sociálních demokratů (přečtěte si Gauckovy komentáře zde). Něco podobného Stalo se to v roce Gabriel to také řekl v rozhovoru s redakční sítí Německo (RND) v srpnu.
Dánsko chce snížit počet žadatelů o azyl na nulu
Dánsko v posledních letech stále více zpřísňuje svou migrační a azylovou politiku s odůvodněním, že by jinak byl sociální stát v ohrožení. Heslo: Pro udržení skandinávského sociálního systému by nemělo přicházet příliš mnoho cizinců najednou – to by zahltilo integrační systém.
V roce 2021 sociálnědemokratická předsedkyně vlády Mette Frederiksenová oznámila, že již nebude přijímat žadatele o azyl. Dánsko udělalo výjimku pouze pro ukrajinské uprchlíky od roku 2022. Co přesně se ale Dánsko změnilo? Přehled:
Téměř žádné přijímání žadatelů o azyl
V tomto bodě se přirozeně hodí geografická poloha Dánska. Země je se Švédskem spojena pouze mostem a jedinou státní hranici sdílí s Německem – a to podléhá přísnějším kontrolám. Dánsko navíc na rozdíl od Německa nesouhlasilo s dobrovolným přijímáním žadatelů o azyl, aby ulevilo členům EU ve Středomoří.
Dánsko navíc výrazně omezilo slučování rodin například lidem ze Sýrie. Celkem loni poprvé požádalo o azyl necelých 4500 lidí. To je více než „nula“, jak oznámil Frederiksen.
Ale podle ministra pro migraci Kaare Dybvad se „nula“ týká migrantů vstupujících do Dánska nelegálními cestami. Dánsko je připraveno přijmout lidi prostřednictvím přesídlovacího programu OSN. Prostřednictvím tohoto programu však do Dánska nepřichází jen málo lidí: v roce 2022 bylo do Dánska přesídleno jen něco málo přes 150 lidí.
Silně kritizovaný „zákon o ghettu“
Tomuto nařízení, které konzervativní vláda schválila v roce 2018, se dostalo velké pozornosti. To se týká okresů, ve kterých alespoň 50 procent obyvatel pochází z „nezápadních“ zemí a které mají také sociální problémy, jako je vysoká nezaměstnanost nebo určitá míra kriminality.
Každý, kdo v takové čtvrti žije, musí snášet přísnější pravidla než obyvatelé jiných čtvrtí. Děti musí od prvních narozenin chodit do školky a trestné činy jako vandalismus a krádeže jsou trestány tvrději než jinde. Pokud je určitá oblast považována za ghetto déle než pět let, dánská vláda přijme další opatření, jako je zbourání sociálního bydlení a nucení obyvatel k přestěhování.
Také proto lidskoprávní organizace zákon opakovaně kritizují jako nehumánní. Oficiálně se již nemluví o „ghettech“, sociální demokraté je nyní označují jako „paralelní společnosti“.
