Jina Mahsa Amini zemřela v policejní vazbě před rokem. Protesty, které následovaly, ještě zdaleka neskončily. Proti režimu bojuje i Aminiho bratranec Erfan Mortezaie – i když mu také hrozí smrt.
Zoufalství, hněv, smutek – Erfan Mortezaie prožil od smrti své sestřenice Jina Mahsa Amini mnoho emocí. Dvaadvacetiletá Kurdka zemřela 16. září 2022 v Teheránu poté, co ji zatkla takzvaná mravnostní policie. Omluva: špatně padnoucí šátek.
Od té doby nebylo v Íránu nic jako dřív. Obyvatelstvo se bouří proti režimu mulláhů, který šíří násilí a smrt po celé zemi. Protesty byly nyní silnější než po desetiletí. Erfan Mortezaie také bojuje z Německa za život podle zákona a svobody v Íránu. Pohání ho smutek, jak říká t-online.
t-online: Pane Mortezaie, 16. září uplyne první výročí úmrtí vaší sestřenice Jina Mahsa Amini. jak moc ti chybí?
Erfan Mortezaie: Jina byla paprsek slunce a hodně se smála. Naše rodiny spolu vždy hodně dělaly. Slavili jsme spolu svatby a narozeniny. To mi moc chybí. Smutek nad její násilnou smrtí trvá dodnes.
Jak jste se cítil, když jste se dozvěděl o Jinině smrti?
Bezmocnost. mdloby. V tu chvíli jsem nemohl nic dělat. V určité chvíli se tyto pocity změnily v hněv. Říkal jsem si: Musíš mít sílu ukázat, co režim s Jinou udělal.
Proti režimu se postavili ještě před Jininou smrtí. Byli uvězněni na 18 měsíců za „členství v opozičních skupinách“. Pak jste uprchl do severního Iráku a připojil se k íránsko-kurdské opoziční organizaci. Nyní žijete v Berlíně. Proč?
V tuto chvíli se nemohu vrátit do Íránu. To by byl můj jistý rozsudek smrti. Po smrti Jiny mě islámský režim prohlásil za vůdce revoluce ve státních médiích a tedy veřejného nepřítele č. 1.
A pořád bojuješ?
Ano. Jinina smrt v Íránu hodně změnila. Režim zbavuje ještě více žen a mužů jejich práv. Úřady je mučí a zabíjejí. Když zemřel můj bratranec, bylo jasné: Nebudeme mlčet, budeme hlasití – pro Jinu a všechny lidi, kteří jsou pod tlakem Islámské republiky.
Nemá toto rozhodnutí žádné důsledky pro vás a vaši rodinu?
Přirozeně. Tlak je tam od chvíle, kdy Jina zemřela. Je velký a stále větší. Jinin bratr Ashkan se teď musí držet zpátky, protože jinak by se mu to také mohlo stát osudným. Také jsem obdržel mnoho telefonátů a výhružných dopisů – včetně výhrůžek smrtí. Řekli, že pokud opustím severní Irák, unesou mě a odvezou zpět do Íránu. Naštěstí se mě tehdy francouzská vláda ujala a já teď můžu žít v Německu.
Stále procházíte každodenním životem se strachem?
Režimu se nebojím. Nebojím se, že mi ublíží – protože můj život nemá o nic menší ani větší cenu než životy íránského lidu. Nelituji ničeho, co jsem doposud v boji za svobodu udělal. Souvisí to také s tím, že my jako lidé, zejména jako Kurdové, jsme zvyklí žít pod tlakem. Pro nás to není nic nového, protože naše země byla do roku 1979 monarchií a napětí v zemi panovalo i po revoluci.
Od té doby to ale nikdy neeskalovalo tak, jako v září 2022 po Jinině smrti. Proč?
Protesty a stávky byly i před Jininou smrtí z různých důvodů: chudoba, ropná krize, nezaměstnanost. Už tehdy lidé demonstrovali proti vedení. Žádný z těchto protestů se však netýkal násilného zabíjení ze strany režimu a tlaku na jeho vlastní lidi. Účinek byl nebývalý.
